Zbyněk Vybíral: Kontext mnozí šamani neřeší

Napsal Skoropsycho.bloger.cz (») 29. 4. 2010 v kategorii Rozhovory a přednášky, přečteno: 2987×

Rozhovor, ktrerý Vám nyní předkládám, by se dal považovat za pokračování článku Bída pop-psychologie. Znovu zde nechybí Zbyněk Vybíral a jeho kritický jazýček. Tentokrát ale svůj přísný pohled směřoval na otázky, které jsem mu položil. Příjemné počtení!

 

Jaké zaujímáte stanovisko vůči psychoterapiím?

***To by bylo "na dlouho". Zabývám se psychoterapií v podstatě každodenně, už řadu let hlavně teoreticky. Jeden z "proudů" v psychoterapii, které jsme na katedře rozvinuli, je zkoumání a ověřování toho, co je seriózní psychoterapie, a co ne.

Ano, hned Vás jistě napadne otázka kritérií – právě jimi se zabýváme už řadu let. Konzultujeme s předními autory ze světa, vystupujeme na konferencích, a znovu a zase: čteme, diskutujeme, píšeme si s těmi, kdo se tím zabývají ve světě atd. atd.

Ať však budeme jakkoliv dlouho diskutovat o kritériích, jedna věc je celkem jasná (i bez vědy): evidentně tady jsou seriózní (odbornou psychoterapeutickou komunitou uznávané) přístupy terapie, a vedle nich způsoby pochybné, tzv. alternativní, málo seriózní, vázané na svého zakladatele (guru) atp.

Veden nějaká hranice mezi psychoterapiemi seriózními a alternativními?

***Jedna z odpovědí je, že hranice mezi seriózností a neseriózností nevede ani tak “psychoterapiemi“, jako spíše "psychoterapeuty". Serióznost je spíše osobnostní rys, nežli znak toho či onoho přístupu. – Ale zatím každý odpověď pokulhává, není úplná, není dostatečná. Trochu víc o tom – viz Nový Prostor poslední číslo a texty Ester Danelové.

Která psychoterapie se podle Vás přibližuje k nějakému psychoterapeutickému ideálu?

*** Jak už jsem napsal, je důležité, kým je psychoterapie vedena. Tedy znovu zdůrazňuji, jde o osobnost psychoterapeuta VÍCE než o ten který druh psychoterapie. A abych odpověděl: mám blízko k integracím či integrativním směrům. Dosud málo kolegů v ČR ví o tom, že existuje řada přístupů, které integrují prvky ze dvou až čtyř přístupů – například kombinace humanistického přístupu s kognitivní terapií, nebo integrace gestalt terapie a Rogersova přístupu. Řada lidí dnes zná rodinné konstelace (také integrace z mnoha ingrediencí), ale ty ve mně zase vyvolávají spíše skepsi. Protože hodně zdůrazňují direktivitu, rychlost a pracují se sugerování a manipulováním. Mám radši pomalejší přístupy.

Máte nějakou svou oblíbenou psychoterapii?

***Z těch "čistých škol" či lépe řečeno "dílčích škol" je mi velmi blízký tzv. "not knowing approach", který spadá do systemických terapií či postmoderní psychoterapie. Terapeut se na počátku terapie "vzdává" svých východisek, předpokladů, zkoumá své předsudky. Moje původní založení ovšem bylo psychodynamické (mým výcvikovým lektorem byl psychoanalytický terapeut) a stále ve mně zůstává. Takže, kdybych měl kombinovat já, tak asi psychodynamickou psychoterapii s postomedrní konverzační terapií vycházející z předpokladů, že o člověku "předem nic nevíme".

Jaká kritéria by podle Vás měla mít "správná" psychoterapie? Kromě serióznosti psychoterapeuta. Protože pokud je cílem psychoterapie pomáhat a přistoupíme li na to, že každý člověk je jedinečný, tak psychoterapií může být i skupinové tančení při měsíčku s občasnými šamanskými výkřiky.

*** To, že někomu něco pomůže, nestačí. Záleží na tom, na jak dlouho. Záleží dále na tom, jakým směrem ta pomoc "směřuje". Zda intervence do života klienta byla opravdu ve prospěch individuálních změn k lepšímu, zda brala ohled na kontexty jeho života. Řada neseriózních pseudoterapeutických přístupů se řídí více hesly, slogany a proklamacemi nebo předem pro všechny vyvinutými technikami, než hledáním individuální terapeutické cesty. Snadno také při měsíčku podpoříte jen toho jednoho tančícího, svobodně ventilujícího účastníka pod heslem "vše pro jeho dobro", nebo "ať je konečně sám sebou“ – a on se vrátí do svého každodenního života a onen kvazi-terapeutický zásah mu neblaze poškodí jeho soužití s partnerem, nebo s dětmi, nebo s rodiči. Je to dobře? Asi ne…

Pro mě je kritériem neublížit tomu člověku (v nejširším slova smyslu) a také hledat a nacházet pro něho nejvhodnější terapii. Když se to podaří, říká se tomu momentálně "tailor-made therapy", nebo "tailored therapy" – šitá člověku na míru. Ohled na kontext (zázemí) jeho života je pro mě také zásadní. – To, obávám se, "neřeší" mnozí šamani.

Ve Vaší knize Psychologie jinak, která je takovou malou českou Biblí kritické psychologie, „kritizujete“ (kromě jiného) i rodinou terapii Vladislava Chváli a Ludmili Trapkové. Proč?

*** Mají předem formulované premisy a ty pak "vidí" v životě svých klientů.

Otázka na závěr, na kterou ovšem nemusíte odpovídat. Nedostal jste nějaké výhružné dopisy od psychologa Jiřího Dana? (Pozn. Skoropsycha: Z. Vybíral se velmi skepticky vyjadřoval k jeho výrokům o schopnosti rozpoznat podvodníky)

*** Ne, nedostal.

 

Děkuji moc za Váš čas a odpovědi.

*** Rádo se stalo. ZV


Související:

Populární psychologie pod palbou - díl.1

Populární psychologie pod palbou - díl.2

Zajímavá psychovidea:

Vzít, hodit, rozbít - když emoce vládnou

Něco tu nesedí

Doporučujeme:

Okno do světa: Ľudia sú ako ovce

 

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad
Facebook MySpace Google Twitter Topčlánky.cz Linkuj.cz Jagg.cz Vybrali.sme.sk

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
[*1*] [*2*] [*3*] [*4*] [*5*] [*6*] [*7*] [*8*] [*9*] [*10*] [*11*] [*12*] [*13*] [*14*] [*15*] [*16*] [*17*] [*18*] [*19*] [*20*] [*21*] [*22*] [*23*] [*24*] [*25*] [*26*] [*27*] [*28*] [*29*] [*30*] [*31*] [*32*] [*33*] [*34*] [*35*] [*36*] [*37*] [*38*] [*39*] [*40*] [*41*] [*42*] [*43*] [*44*] [*45*] [*46*] [*47*] [*48*] [*49*] [*50*]   [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel jedenáct a dvanáct