Rozhovor: Plzák: Pravda a láska? Nesmysl

Napsal Skoropsycho.bloger.cz (») 15. 11. 2010 v kategorii Rozhovory a přednášky, přečteno: 3696×
plzakr.jpg

První z rozhovorů uveřejněný na blogu Skoropsycho nám představuje Miroslava Plzáka, jako muže tradičních hodnot. Muž vydělává peníze, žena se stará o domácnost a je oporou muže.

Rozhovor je jedním z velmi osobitých zpovědí známého manželského poradce a týká se především jeho života, přirozenosti hádek v partnerském životě a osobních názorů k seznamování v dnešní době.

Rozhovor a úvodní fotku jsem převzal se serveru lidovky.cz

Psycholog Miroslav Plzák, vyhlášený svými publikacemi o manželském soužití, bydlí v prostorném bytě na Starém Městě. Vítá nás sám, jeho sympatická (a o hodně mladší) manželka si odskočila. "Kávu vám nabídneme, až se paní vrátí," slibuje. Doktor Plzák není z generace možných mužů v domácnosti.

LN Je vidět, že jste příznivcem konzervativních vztahů, kde si muž sám neuvaří ani čaj.
Nebylo by správné říkat příznivcem. Jen tak žiju. Ale je to jen jedna z možností. Druhou možností je dvoukariérové manželství.

LN Který typ je podle vás lepší?
Nejde upřednostňovat žádný z nich. Pokud dohromady vydělávají dost, mohou si dnes snadno sjednat pomoc v domácnosti. Největší svízel je, když oba pracují, ale dostatečně nevydělávají. To se pak musí umět domluvit na tom, jak zorganizovat soužití. A protože je to nesmírně obtížné, pak se manželé snadno pohádají. Hádka je vlastně nedílná součást dnešního manželství.

LN Vy ale máte role rozdělené. Hádáte se?
Každý den. Kvůli maličkostem. Manželka přijde s tím, že pojedeme odpoledne na Letnou, a mně se nechce nebo mám práci. A hádka už je tady: "ty to pro mě neuděláš" versus "ty se mě vůbec nezeptáš, jestli něco nemám". Je těžké se nehádat. Ani jako poradci to neumíme manžele naučit. My umíme naučit jenom správně utnout hádku.

LN Spousta žen ale dokáže hádkám předcházet malými ženskými triky...
Moje žena bohužel zrovna tento trik neovládá. To, co chce, si často začne vynucovat. Tak to nefunguje. Nejlepší je, když ženy dokážou v muži vyvolat pocit, že se sám rozhodl.

LN Dobře, v tom s vámi souhlasím. Jen je občas nefér, že to břemeno přemýšlení o správných argumentech bývá velmi často pouze na ženě.
Žena je ve věci vztahů, řekněme, gramotnější. Ty, jak vy říkáte, triky, ovládá lépe. Ale je emotivnější. Její dovednost se snadno zvrtne v to, že si začne myslet, že ví, co je správné pro ni i pro něj. Ale v manželství existuje více než jedna správnost. Není rozdíl ve správnosti jít na Letnou nebo zůstat doma pracovat. Rozhodování v manželství je prostě matematicko-logická záležitost, ne citová. A pokud se lidé mají rádi, měli by hledat cesty, aby se hádali co nejméně. Ona ta ženská schopnost taktiky a triků není také vždycky ku prospěchu věci. V poslední době se často objevuje takzvaná strategie nespokojenosti. Žena se jeví muži pořád jako nespokojená - on by se přeci mohl snažit ještě o trochu víc, mohl by jí mít ještě o trochu víc rád. Končí to tak, že muž je popudlivý a žena stejně nespokojená. Ve všem, i v taktice, jde hlavně o přiměřenost.

LN Vraťme se k tomu vaření kávy. Jak byste přežíval, kdybyste žil sám?
Já se umím o sebe postarat. Jsem ženatý už podruhé. Moje první manželství bylo dvoukariérové, první žena je úspěšná advokátka. Dodnes se vídáme, myslím tím celé rodiny. Chtěl jsem prostě žít se ženou, která kariéru dělat nebude. Vyhovuje mi systém - ty to vyžehli, já to napíšu a oni nám za to dají nějaké prachy.

LN Neměl jste strach, že vás za takových podmínek nebude vámi vybraná žena chtít?
Nikdy jsem nezažil strach, že mě nakonec nikdo nebude chtít. Moje druhé manželství bylo navíc osudové. Moje současná žena vyrůstala v domě, ve kterém jsem bydlel. Znal jsem ji už jako čtyřletou holčičku.

LN Alespoň jste se už dobře znali.
To ano. Ale ideální manželství neexistuje, v pojmu ideální je obsaženo nedosažitelno.

LN Dnešní mladí lidé mají dost často strach, který vy jste nezažil, že nenajdou nikoho, s kým by mohli žít.
Dnes je hrůzná situace. Lidé se nemají kde seznamovat. Zmizela například korza namlouvání. Když jsem byl mladý, všechny maminky s dcerami korzovaly po Libušíně - a stejně tak všichni kluci. Bylo možné k nim přistoupit a požádat, zda je možné doprovodit dceru. Maminka už dobře věděla, o koho se jedná, a podle toho souhlasila nebo nesouhlasila. Dnes většina manželství vzniká ze zaměstnání nebo ze školy. A to je nežádoucí.

LN Jak to?
Protože manželství se udrží jen nadbytkem pauz. Manželé by se neměli alespoň tři dny v měsíci vůbec vidět, aby se udržela schopnost sexuálního života. Jak to může fungovat, když spolu žijí a zároveň i pracují? Pak je tu druhý problém, ještě horší. Jelikož se lidé nemají kde seznamovat, uzavírají nouzové vztahy. Ze strachu, že nenajdou partnera, vezmou si někoho, i když vědí, že to nebude dobré. Další překážka - stydliví muži. Bojí se oslovit ženu, o kterou mají zájem. Také jsem to zažil. I když později už jsem se stal jaksi zběhlým. Ale než se člověk stane zběhlým, tak uplyne 30 let.

LN Takový zběhlý muž už je ale dávno ženatý...
To ano. Urvala ho nějaká ta nouzová žena. Nebo hysterka. Protože hysterické ženy dokáží být nesmírně okouzlující a ovládají takovou tu milostnou taktiku. Ale dlouhodobé partnerství s nimi je k nevydržení.

LN Co s tím?
Vznikají takové ty video seznamky, teď už asi spíše internetové. Seznamování by se mělo stát sociální institucí. Měli bychom vytvořit podporu klubových zábav, kam by lidé mohli chodit sami a bavit se. Na dnešních diskotékách to nejde, věřte mi, zkoušel jsem to.

LN Kdy jste byl naposledy na diskotéce?
Ještě za komunistů. Jenom z experimentálních důvodů. Byl tam takový hluk, že se nedalo rozumět jedinému slovu.

LN Dnešní lidé se dost často také bojí seznamovat. Nedávno vyšla v Česku knižní podoba Sexu ve městě. Proti vtipnému seriálu jde o přehlídku egoistických neurotiků, kteří se mají tak dobře, že se bojí, aby je náhodou něco nezabolelo.
To je pochopitelné. Jakmile začnete bohatnout, objeví se u vás hypochondrický strach. Zažil jsem to u mnoha umělců, i za komunistů. Několik jsem jich kurýroval poté, co s penězi přišly i panické ataky. Tito lidé se musí naučit žít na všech třech úrovních - prací, partnerstvím a koníčky. Potřebují něco dělat, aby se unavili. Protože únava zbavuje úzkosti. Znáte snad nějakého bolestínského horolezce?

LN Oni nejen nevydrží, ale do vztahů ani nevstupují...
Je pravda, že láska je bolavá. Ale dost často si lidé za to tak nějak mohou sami. Chtějí život jako z romantických příběhů. Láska, která může vést k řekněme spokojenému manželství, není dech beroucí. Jak již dlouho říkám - závisí na třech S -stesku, soucitu a starosti o toho druhého. Vyznání manželské lásky nezní - "tak moc tě miluji", ale "to jsem holka rád, že jsem zase doma".

LN Vy jste vlastně bojovník proti lásce?
Já říkám, přestaňte konečně hlásat lásku a pravdu. Nechci, aby mě sousedi milovali. To bych je musel milovat taky. Jen soucit a slušnost mohou zachránit lidstvo. Když mám hlad a soused mi dá najíst, jde o soucit. A až bude mít někdo hlad, tak jsem mu povinovanný soucitem zase já. A souhlasím s tím, že lež je skutečné provinění. Ale říkat vždycky pravdu? Nemůžu říct manželce, ty ale stárneš. Většina pravdy je nezdvořilá. Z prosazování pravdy a lásky, bráno do důsledku, je nakonec je neštěstí a válka.

(10. října 2005)


Souvisí:

Zemřel otec myšlenky "zatloukat, zatloukat, zatloukat"

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad
Facebook MySpace Google Twitter Topčlánky.cz Linkuj.cz Jagg.cz Vybrali.sme.sk

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
[*1*] [*2*] [*3*] [*4*] [*5*] [*6*] [*7*] [*8*] [*9*] [*10*] [*11*] [*12*] [*13*] [*14*] [*15*] [*16*] [*17*] [*18*] [*19*] [*20*] [*21*] [*22*] [*23*] [*24*] [*25*] [*26*] [*27*] [*28*] [*29*] [*30*] [*31*] [*32*] [*33*] [*34*] [*35*] [*36*] [*37*] [*38*] [*39*] [*40*] [*41*] [*42*] [*43*] [*44*] [*45*] [*46*] [*47*] [*48*] [*49*] [*50*]   [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel třináct a devět