Čas: důležitý pojem pro psychologii?

Napsal Skoropsycho.bloger.cz (») 24. 1. 2011 v kategorii Psychočlánky, přečteno: 2304×
time.jpg

Čas utíká každému z nás. Přes to v psychologii zůstává malou přehlíženou sestřičkou jiných "zajímavějších"  témat. Dnešní článek se to snaží napravit...

Čas je velmi relativní pojem. Ač jsme mu vytvořily dvaceti čtyřhodinovou ohrádku, stále nám utíká mezi prsty, jako zrnka písku. Všimli jste si, že se každý člověk vlastně pohybuje ve svém časovém pásmu? Někdo prostě nestíhá, chodí všude pozdě, protože mu přijde, že času má dost.  Druhý má času stále málo, cítí se stísněn, jako v těsném obleku. Jiní se pohybují na hranici těchto dvou extrémů.

Jistě se mnou budete též souhlasit, že je rozdíl sedět hodinu na nudné přednášce, nebo v hospodě s kamarády.  Přes to máme všichni svých 1440 minut času.

Cvičení: Vyzkoušejte si, jak vy pracujete s časem.

Požádejte někoho, ať Vám odměří jednu minutu. A vy si vyzkoušejte, jak máte přesný odhad (jak běží vaše vnitřní hodiny). Váš měřič vám samozřejmě ohlásí pouze začátek měření, jakékoliv nápovědy jsou zakázané. Schválně pozorujte své vnitřní dění – zda napětí narůstá, či jste úplně v pohodě, nebo co vlastně při měření pociťujete.

Práce s vlastním časem mi přijde mimořádně důležitá v pomáhající profesi. Někdy si říkáte, že klient už mluví snad hodinu a při tom je to pouhých dvacet minut. Pokud ovšem nemáte možnost porovnat vlastní a reálný čas, můžete mít tendenci klienta popohánět, omezovat v řečovém prostoru, což ho může zablokovat. O ztrátě důvěry a nějakém poškození nemluvě.

Vnitřní čas z pohledu biologie

Každý o svém vnitřním času nějak víme. Ne nadarmo se lidé dělí na ranní skřivany, noční sovy a hybrid pohybující se někde mezi. Jak ale vnitřní hodiny fungují? Co za nimi stojí? A je to vůbec důležité vědět? To jsou otázky, na které se pokusím odpovědět.

Všechny dosud poznané organizmy na Zemi jsou aktivní v denních rytmech, které se přibližují dvaceti čtyřem hodinám. Proto se tyto rytmy nazývají cirkadiánní (z lat. circa - zhruba, diem – den). Cirkadiánním rytmům je podřízena veškerá aktivita organismu: bdění/spánek, metabolické děje, psychický a fyzický výkon, aktivita četných enzymů případně zapínání a vypínání stovek genů.

Rytmy jsou organismu vrozené a přetrvávají i tehdy, žije li organismus v neperiodickém prostředí. U člověka trvá přibližně 24,2 hodin a více než 90% lidí má rytmus delší než dvacet-čtyři hodin.

Cirkadiánní rytmy jsou synchronizovány s vnějším dvaceti-čtyř hodinovým dnem. Nejdůležitějším synchronizátorem je střídání dne a noci.

Subjektivní den a noc:

Na počátku subjektivní noci vzrůstá ospalost, klesá tělesná teplota a zvyšuje se tvorba a uvolňování melatoninu.

Před koncem subjektivní noci klesá tvorba a uvolňování melatoninu, zvyšuje se tvorba a uvolňování kortizolu, zvyšuje se tělesná teplota.

Náš vnitřní budík (odborně biologické hodiny) se nachází v párovém orgánu ve středním hypothalamu,  v tzv. suprachiazmatických jádrech (SCN, z ang. suprachiasmatic nuclei). „Světlo působí na SCN nepřímo přes sítnici oka. Ke světelné synchronizaci dochází překvapivě i u myší s degenerovanou sítnicí, které postrádají světločivé tyčinky a čípky, a i u některých nevidomých, kteří nevnímají světlo vědomě. Savci mají, kromě prostorového vidění zprostředkovaného tyčinkami a čípky, i vidění „cirkadiánní“. Zprostředkovávají je některé gangliové buňky ve vnitřní vrstvě sítnice (1–2 %), které obsahují fotopigment melanopsin a jsou světločivé. Signál z těchto melanopsin obsahujících gangliových buněk je veden přímo k hodinám v SCN tzv. retinohypothalamickým traktem (RHT) a dále i do jiných blíže neurčených míst v mozku, kde by mohl ovlivňovat náladu či imunitní systém.“

Podíl světlých a tmavých částí dne se v průběhu roku mění, na což samozřejmě naše biologické hodiny reagují – změnou rytmicity i funkčního stavu. Tím biologické hodiny zastávají i funkci kalendáře.  

Rytmy jsou organismu vrozené a přetrvávají i tehdy, žije li organismus v neperiodickém prostředí. U člověka trvá přibližně 24,2 hodin a více než 90% lidí má rytmus delší než dvacet-čtyři hodin.

Cirkadiánní rytmy jsou synchronizovány s vnějším dvaceti-čtyř hodinovým dnem. Nejdůležitějším synchronizátorem je střídání dne a noci.

Důležité je zachovat svůj pravidelný denní řád, abychom úkony během dne vykonávali v době, kdy je na to náš organismus připraven, a nebyly nám tak zátěží.

Zdroj:

prof. RNDr. Helena Illnerová DrSc.: Vnitřní časový systém (.PDF)

Melatonin a časový systém lidského organismu (.PPT)

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad
Facebook MySpace Google Twitter Topčlánky.cz Linkuj.cz Jagg.cz Vybrali.sme.sk

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
[*1*] [*2*] [*3*] [*4*] [*5*] [*6*] [*7*] [*8*] [*9*] [*10*] [*11*] [*12*] [*13*] [*14*] [*15*] [*16*] [*17*] [*18*] [*19*] [*20*] [*21*] [*22*] [*23*] [*24*] [*25*] [*26*] [*27*] [*28*] [*29*] [*30*] [*31*] [*32*] [*33*] [*34*] [*35*] [*36*] [*37*] [*38*] [*39*] [*40*] [*41*] [*42*] [*43*] [*44*] [*45*] [*46*] [*47*] [*48*] [*49*] [*50*]   [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel osm a jedenáct